Pro setkání Společnosti přátel Jana Masaryka v Brně vypracoval Ing. Radek Veselý – Ovsik a přednesl také na setkání vůdců a vůdkyň Skauta ABS 24. 1. 2009 v Praze

Skauting byl založen v naší vlasti v roce 1911 Prof. Antonínem Benjamínem Svojsíkem. Na skauting Svojsíka upozornil Ing. Meilbeck a Prof. T.G. Masaryk, který již v té době znal základní skautskou knihu „Scouting for Boys“ od zakladatele světového skautingu Baden-Powella. Tuto knihu v roce 1912 volně přeložil A.B. Svojsík tak, aby skauting přizpůsobil České povaze a prostředí, kniha měla název „Základy Junáctví“, je to „bible“ českého skautingu. Svojsík záměrně „okleštil“ český skautský program tak, aby prospíval národu, ale vypustil z něj všechny složky, které by mohly přispět k budování rakouského občanského uvědomění, nebo k rakouskému militarismu.Před první světovou válkou, v letech 1912 až 1914 dochází k rozvoji skautingu díky přednáškám A.B Svojsíka, které měl v různých městech naší vlasti.
V roce 1912 vstupují do skautingu budoucí významní činovníci a vůdci, mezi nimi i Eduard Beneš. Počet Junáků zvolna rostl, na veřejnosti se prezentovali různou prospěšnou činností. Velice často zastávali pořadatelskou službu při divadelních představeních v přírodě. Dále dělali skauti pořadatele při různých sportovních utkáních a konali sbírky pro národní a charitativní účely. Skauty bylo prostě vidět všude tam, kde se něco dělo.

I. Světová válka
Světová válka v letech 1914 – 1918 umožnila skautům Velké Británie praktickou službu vlasti. Když ke službě byli Rakouskem-Uherskem vyzváni čeští skauti, zástupci Junáka – českého skautu toto striktně odmítli a rozhodli se zamezit každému zneužití české mládeže na frontě. Výbor Junáka – č.s. rozhodl, že skauti po dobu války budou konat jen humánní a charitativní činnost, díky tomu neušli šikaně ze stany rakouských úřadů, ale vyhnuli se tím rozpuštění. Skauti prováděli „velezradu zázemí“ ve shodě s povinnostmi k Vlasti, Národu, Svobodě a Demokracii.

Masarykovo Československo
Dne 13.4.1918 se v Praze ve Smetanově síni Obecního domu konala „Národní revoluční přísaha“ s oficiální účastí spolku Junák český skaut. Přísahou se český národ přihlásil k Masarykovi a jeho odbojové činnosti. Pražští skauti byli mezi prvními, kteří na pražských ulicích volali veřejně „Ať žije česká republika!“ Byli rovněž v čele zástupu, který 15.5.1918 táhl za zpěvů národních písní od Petřína a provolávali toto bojové heslo na pražských ulicích. Dne 28.10.1918 již několik hodin po vypuknutí revoluce roznášeli skauti do všech končin Prahy i do vzdálenějších vesnic provolání Národního výboru s výzvou, aby byl zachován klid. Druhý den se všichni připojili k činnosti Národního výboru a vykonávali služby na radnici, nádraží, policejním ředitelství, poště a střežili Obecní dům, Harrachov palác, pražský hrad, Novicův palác a vojenská skladiště. Byli také pověřeni doručováním zpráv a listin, jednalo se o tzv. „Poštu českých skautů“, která si vysloužila místo i na poštovních známkách.
Po první světové válce dochází k velkému rozšíření skautingu v naší vlasti a to nejen v Čechách a na Moravě, ale i na Slovensku a v Zakarpatské Rusi. Tím došlo i k posílení činnosti skautů prováděnou pro společnost.
6.2.1919 byl založen Český červený kříž a skauti se starali o zajišťování jejich charitativních akcí a mnoha dalších činností, se kterými potřeboval Červený kříž pomoci.
Dne 7.6.1919 se konal Ustavující sněm „Svazu Junáků Skautů republiky československé“ – SJS-RČS, kde došlo ke spojení několika menších skautských organizací.
Dne 9.5.1920 byl veřejně vyhlášen protektorát T.G. Masaryka nad Svazem JS-RČS, prezidentova záštita byla jen záštitou mravní, T.G. Masaryk souhlasil se skautskými ideály, Svaz JS-RČS z ní neměl žádný hmotný prospěch. V roce 1922 se skauting dostává do škol, idea skautingu je ve výchově, což bylo v době rozvoje naší vlasti pomocí pro školství.
Na Univerzitě Karlově byla zřízena docentura skautingu a byla svěřena A.B. Svojsíkovi. Při závěrečných zkouškách učitelů tělocviku na středních školách byla požadovaná teoretická i praktická znalost skautingu.
Ve dnech 22. – 23.2. 1930 se konal 8. Řádný valný sjezd Svazu JS-RČS, starostou byl zvolen dr. Eduard Beneš. Po celou dobu své funkce starosty Svazu JS-RČS si dával pravidelně referovat o jeho činnosti a zval si k pohovorům nejen statutární představitele Svazu, ale i mnohé jeho venkovské pracovníky.
V roce 1935 byl po abdikaci TGM zvolen prezidentem republiky a naše ústavní zvyklosti nedovolovaly, aby hlava státu zastávala funkci v jiné organizaci. Byl proto zvolen „čestným starostou“ a převzal protektorát nad Svazem JS-RČS.
7.3. 1930 při příležitosti osmdesátin TGM usnesl se Valný sněm Svazu JS-RČS, aby TGM bylo uděleno nejvyšší skautské vyznamenání „Řád Stříbrného vlka“.
Svoji oddanost prezidentovi a republice projevovali junáci nejraději službou, o niž byl požádáni samotným presidentem. Junáci asistovali při velkých oficiálních slavnostech na Pražském hradě, v Lánech i v Topolčiankách. Stávali čestnou stráž spolu s legionáři a armádou, konali pořadatelské služby, dělali informátory, tlumočníky apod. Prezident měl o junácké hnutí živý a neformální zájem. Zval si k soukromému slyšení představitele Svazu JS-RČS.
Prezidentovi osobní ochránci měli spoustu starostí s nenadálými návštěvami prezidenta v junáckých táborech, kterými si zjišťoval úroveň výchovné práce junáků. TGM zůstával ochráncem svazového skautingu až do své smrti 14.9.1939.
V roce 1933 je v Evropě cítil již velký vliv nacizmu, ČRS na to reagovala zákonem o branné povinnosti, který nařizoval brannou průpravu mládeže do 14 let a studentů středních a vysokých škol. Mládež, která již nechodila do školy a všichni dospělí do 30 let museli brannou průpravu rovněž absolvovat a za jejich připravenost měl odpovídat Svaz JS-RČS.
Svaz proto rozšířil osnovy junácké výchovy o zákonem požadované disciplíny. V roce 1936 pořádá JSS-RČS lesní školu pro důstojníky čs. Armády. Vedl ji A.B. Svojsík, ministerstvo obrany vyslalo do skautské lesní školy pluk a 10 štábních kapitánů, aby tam poznali metody skautské výchovy a vyzkoušeli si skautský táborový život. Získané zkušenosti byly důstojníky hodnoceny kladně a přinesly oboustranný užitek. V létě se skauti spoluúčastnili velkých armádních cvičení ve výchovních Čechách a Slovensku. Úkolem bylo vyzkoušet nejvhodnější formy spolupráce. Vysoká vyznamenání obdrželi skauti od prezidenta republiky a velitelů manévrů za výbornou brannou připravenost.
Na jaře 1938 Německo přesunulo k hranicím ČSR velké množství vojenských jednotek, Česká vláda na to reagovala mobilizací a poslala do pohraničí 170 000 vojáků. Skauti v rámci brané výchovy pořádali výcvik v pomocných službách civilní protiletecké obrany, v pořádkové službě, zastírací, zdravotní, apod. Byly pořádány náhlé srazy jednotek, aby se prověřila a nacvičila rychlost provedení a schopnost nasazení. Vůdcové a záložní
ci se hlásili u svých vojenských útvarů, desítky junáků-nevojáků se hlásí do armády jako dobrovolníci.
Podle přípravného plánu se skauti do 15 let hlásili u místních velitelství Civilní protiletecké obrany-CPO, byli k dispozici v kasárnách, na nádražích nebo čekali na zařazení do občanských služeb. Skautky byly v ošetřovnách Čs. Červeného kříže, nebo v místních odborech na ochranu republiky, kde byly připraveny pečovat o děti vojáků, kteří narukovali.
Po Mnichovském diktátě z 30. září 1938 dávají skauti v ČSR svoje klubovny k dispozici Čs. Červenému kříži a slouží při repatriaci našich občanů z pohraničí. Starají se o jejich ubytování, stravování, ošacení, ošetřují děti. Vybavení svých táborových kuchyní dali skauti k dispozici a to umožnilo neprodleně zahájit hromadné stravování repatriantů.

II. Světová válka – první likvidace skautingu v naší vlasti
15.3.1939 po začátku okupace Českých zemí pokračují skauti ve své činnosti, mnozí se zapojují do odboje. Po revizi školních knihoven, kdy byli zničeny všechny knihy, které posilovali národní hrdost kladli junáčtí činovníci důraz na kulturní složku junácké výchovy.
Junák byl považován za dobře organizovanou, protinacistickou organizaci, byl proto požádán odbojovými pracovníky, aby zajistil dva samostatné přechody z Protektorátu do zahraničí. Jeden vedl přes Polsko, zajišťovali jej ostravští skauti a druhý přes Slovensko. Junáci zajišťovali ilegální odchody za hranice vojákům, politikům, antifašistům, židům aj. Na přelomu roků 1939 a 1940 odchází velké množství skautů do zahraničí a přidávají se k vojskům Francie, formuje se česká armáda a skauti v ní zastávají významnou funkci. Mnoho skautů bylo i členy čs. leteckých jednotek v exilu bojujících proti fašismu.
V roce 1940 je v protektorátu Čechy a Morava vyvíjen velký tlak na likvidaci Junáka. Nesměli se nosit skautské kroje. Tábory byly rozmetány gestapem, ty co ještě nezačali byly zcela zrušeny. Mnoho činovníků je zatýkáno za činnost proti říši, mnozí se z vězení už nikdy nevrátili. Dne 28.10.1940 vydal K.H. Frank výnos o likvidaci Junáka, důvodem bylo, že jeho členové projevují nepřátelské smýšlení proti Říši. Všechen Junácký majetek byl zabaven Gestapem. Po rozpuštění Junáka na podzim 1940 zakládají junáci pražské Pětky ilegální odbojovou skupinu věrnou junáckému slibu – Zbojníci.
Jednalo se nejprve o skupinu dvanácti skautů, ale během války se rozrostli a v roce 1945 již měli přes 700 členů. Díky skautskému duchu a skautským principům tato skupina nebyla nikdy vypátrána Gestapem a přežila celou válku. Její především zpravodajská činnost měla obrovský úspěch, vždyť během války do zpravodajské ústředny v Londýně dodala asi 8.000 zpráv, což je z celkového počtu 75.000 zpráv ctihodný výsledek.
Ilegální činnost junáků v Protektorátě spočívala hlavně v převádění pronásledovaných osob za hranice, přechovávání uprchlých vězňů a agentů, obstarávání falešných dokladů, spolupráci s partyzány, dodávání léků, obvazového materiálu, map a zpráv pro ně, zjišťování důležitých údajů atp.
23.5.1941 ministerstvo vnitra londýnské vlády ČSR vzalo na vědomí utvoření Čs. ústředí skautské výchovy Junáka v Anglii. Členy exilového Junáka ve V. Británii byli čs. junáci, kteří tam konali vojenskou službu v čs. vojsku. Ustavili řadu oddílů v armádě. Mnozí čeští skauti byli členy anglických oddílů a někteří z nich je i vedli. Pracovali i v mezinárodním výboru emigrantů, který připravoval obnovu skautského hnutí v nacisty okupovaných zemích.
V roce 1944 junák Milan Genserek založil partizánskou skupinu „Třetí čs. úderná rota“. Rozmnožovali a rozšiřovali letáky, ozbrojovali se přepady četnických stanic a hlídek, jejich počet rostl o uprchlé ruské zajatce a místní lidi. 23.2.1945 byli přepadeni a část jich byla zatčena, M. Genserek byl vyslýchán Gestapem a dne 16.4. popraven. Část skupiny, které se podařilo uprchnou prováděla partizánskou činnost pod vedením Genserkova zástupce až do konce války.

Poválečná doba
V době Pražského povstání byla skupina Zbojníků hlavním organizátorem většiny akcí a sami se aktivně podíleli na přepadech a bojích s německou armádou. Junáci pomáhali spojeneckým armádám jako tlumočníci, spolupracují při likvidaci barikád, uklízení trosek, s polečně s armádou a policií pomáhají obnovovat a udržet pořádek. Pracovali v Čs. červeném kříži, hlídali pražská nádraží, pomáhali Charitě, vojákům, pražské obci atd.
Na oltář vlasti položilo své životy více než 600 junáků. Tisíce jiných bylo žalářováno, nebo bojovalo v řadách partyzánů, na barikádách, v domácím i zahraničním odboji. O prázdninách 1945 se již konali první skautské tábory, jejich pořádání bylo však velice obtížné. Velkou část programu tvořila pomoc při žních. Zástupce ministerstva zemědělství dr. Havlíček pak předal veliteli Junáka vlajku „Vítězů práce“ a čestný diplom za vynikající pomoc junáků při žních. Na 70.000 junáků a skautek odpracovalo více než 5 miliónů pracovních hodin.
V letech po válce zažívá skauting v naší zemi opět značný rozkvět. Jméno Junáku bylo ceněno nejen na veřejnosti, ale i na politické scéně, patronát nad ním neustále držel prezident ČSR dr. Eduard Beneš.
Příliv nových členů byl nezadržitelný, počty registrovaných skautů stoupaly po tisících. 1947 byla vyhlášena junácká dvouletka se závazkem odpracovat při nejrůznějších akcích 20 miliónů hodin veřejně prospěšných prací. O úspěšném plnění tohoto závazku se psalo i v tehdejších novinách.
KSČ vidí v Junáku hrozbu, Junák je a vždy byl nepolitický, a proto bylo ze stany vládnoucích stran velice těžké ho ovládat. V roce 1947 se do Junáku infiltrují mnozí členové komunistické strany a snaží se získat vliv na rozhodování. Díky nezkušenosti Junáku s politikou si toho nikdo moc nevšímá a nepozoruje sílící nebezpečí.
Komunističtí aktivisté v Junáku začali v prosinci 1947 spřádat plány, jak ovlivnit jedná II. junáckého sněmu žádoucím směrem. V roce 1948 před junáckým sněmem připravili junáci-komunisti tzv. „Junácký manifest“, byl to vlastně skautský zákon, jehož body byli upraveny tak, aby podporovali programové body KSČ. Tento manifest byl na Českém zemském sjezdu přijat, Moravský a Slezský sjezd manifest zamítl. V té době si již všichni junáci-skauti uvědomovali hrozbu komunismu.

Druhá likvidace skautingu v naší vlasti
25.2.1948 přijal prezident republiky demisi a ještě týž den bylo Ústředí Janáka obsazeno ozbrojenými jugoslávskými učni tzv. „Titovou mládeží“. Zaměstnancům Junáka bylo sděleno, že k obsazení Junáka došlo pro neochotu jeho vedení vydat prohlášení na podporu vlády K. Gottwalda. Bylo jim nařízeno přerušit práce a odejít manifestovat do ulic.
Ještě téhož dne odpoledne se chytají moci junáci-komunisti a pod názvem Ústřední akční výbor Junáka-ÚAVJ a připravují pro rozhlas a tisk prohlášení: Obrozený Junák se hlásí k podpoře vlády K. Gottwalda. Akční výbor okamžitě přijal Junácký manifest, zkáza Junáku se nezadržitelně blíží.
29.3.1948 Junák byl rozhodnutím Ústředního akčního výboru Národní fronty začleněn jako dětská organizace do SČM s tí
m „de facto“ přestal právně existovat. Na celostátní konferenci SČM byla nařízena očista Junáka od činovníků, kteří se prohřešili proti nové lidové demokratické republice – proces likvidace Junáka se rozjel naplno.
Za rok 1948 ztratil Junák v důsledku činnosti AVÚJ asi 60.000 členů, kteří se většinou uchýlili do jiných organizací, nejvíce oddílů přešlo do Sokola. Skautské oddíly byly svévolně rušeny a likvidovány, jmění oddílů s středisek bylo zabavováno, klubovny byly zapečetěny. Řada skautských činovníků byla pronásledována a následně dlouhé roky vězněna, jako hlavní důvod byla většinou uváděna velezrada.
Mnoha skautům se podařilo uprchnout přes hranice a ve své skautské činnosti pokračují v exilu. Likvidační činnost probíhala až do 13.9.1950, kdy byl Junák rozhodnutím ÚV SČM zcela rozpuštěn.
Období let 1951 až 1960 je velice smutnou kapitolou naší vlasti a bohužel i skautů. Ti byli pronásledováni režimem a vězněni. Řadě českých skautů se však podařilo najít útočiště v nejrůznějších organizacích pro výchovu mládeže, kde pracovali jako cvičitelé, trenéři, nebo přímo jako vedoucí oddílů těchto organizací.
V roce 1960 však proběhla amnestie, v niž bylo osvobozeno i mnoho skautů. Ti se přihlašují do ČSM a zakládají tábornické oddíly. Od roku 1960 se obnovuje hodně skautských oddílů, které dříve zanikly a začínají se tajně věnovat skautské činnosti.
První oficiální pokus o obnovu Junáka byl v roce 1964 dopisem prezidentu A. Novotnému, návrh byl však zamítnut. Skautovat se začalo naplno v roce 1967 a dne 29.3.1968 byl Junák obnoven oficiálně.

Pražské jaro
V roce 1968 opět dochází o velkému růstu zájmu veřejnosti o skauting, podporu mu vyslovil i prezident republiky Ludvík Svoboda. Junák má plné ruce práce stabilizovat svoji činnost po tak velké odmlce, ale svěží závan svobody v roce 1968 dal skautským činovníkům sílu a daří se dohnat vše co bylo za posledních 20 let zameškáno.

Třetí likvidace skautingu v naší vlasti
Junáku začalo být opět těžce po dubnovém zasedání ÚV KSČ v roce 1969, kdy byl funkce zbaven A. Dubček, ve vedení KSČ začíná převažovat tendence opětovné likvidace Junáka.
Na podzim ÚV KSČ rozhodla o likvidaci Junáka, komunikuje pouze s junáky-komunisty a jimi řídí chod celého hnutí. Na jaře 1970 se konalo plénum Ústřední rady Junáka, které rozhodlo o novém složení vedení ÚRJ, které bylo tvořeno převážně z komunistů.
Dne 1.9.1970 výnosem ministerstva vnitra ČSSR byl Český Junák oficiálně zrušen. V letech 1970 až 1989 prožívá český skauting opět „Dobu temna“. Některým oddílům a činovníkům se podařilo najít „přístřeší“ u jiných organizací a dále působí v duchu skautském.
Většina činovníků je však pronásledována STB a opět probíhají procesy a věznění skautů. Ve světě působí exiloví čeští skauti.

Sametová revoluce
Sametová revoluce v roce 1989 otevřel bránu pro obnovení skautingu. Jak tomu bylo vždy v historii, skautští činovníci na nic nečekali a dne 2.12.1989 uspořádali setkání činovníků v sále Městské knihovny v Praze a na nádvoří sousedního Klementina. Účastnili se ho řádně zvolení činovníci ústředních a krajských orgánů Junáka z roku 1968, dále vůdci oddílů a instruktoři Lesních škol.
Při setkání bylo čteno „Sedmibodové prohlášení a obnovena činnost organizace Junák.

ZASE SKAUTUJEME, bojujme všichni za to, aby tomu tak bylo i v budoucnu.