Bratři a sestry,
Opět se blíží 22. únor, společný svátek skautů a skautek na celém světě. V průběhu let zde již k němu a jeho historii bylo řečeno mnoho:
- kde se vzal a proč
- že v ten den na sebe vzájemně myslíme a vzpomínáme na společně prožité okamžiky
- že tuto tradici předáváme našim mladším bratrům a sestrám v oddílech
- že nezapomínáme ani na naše staré bratry a sestry, kteří nás na skautskou stezku nejen přivedli, ale pomohli nám po ní kráčet dodnes.
Pro letošek bychom se mohli, kromě toho všeho, co už je tradicí, zamyslet i nad něčím dalším, co určitě pomůže zlepšit svět kolem nás a nejen ten skautský. A pokud se nám podaří tu myšlenku převést do praxe, bude se nám v naší výchovné práci v družinách, oddílech a střediscích dařit. A o co jde?
Osvětlí nám to krátký příběh z daleké Indie, který zachytil Bruno Ferero v jedné ze svých knížek.
Jednoho dne přivedla jakási žena svého malého synka k Matháma Gándhímu a požádala ho: „Řekni mu, ať nejí sladkosti. Tebe poslechne“. „Buď tak hodná a vrať se za tři dny“ odpověděl Gándhí.
Tři dny po té matka s dítětem přišla znova a Ghándí chlapci řekl: „Přestaň jíst sladkosti.“ Žena se divila: „Proč jsme museli tři dny čekat jenom na tohle?“ Gándhí odpověděl: „Protože před třemi dny jsem ještě sladkosti jedl taky“
Hlavní náčelnictvo, v souvislosti s tímto dvojkovým datem, přeje všem hodně síly při cestě po skautské, rodinné i osobní stezce a mnoho radosti z dosažených úspěchů.