Proběhlo 24. – 26. 3. 2006 v klubovně střediska „Gatagewa“ v Praze.
Nesešlo se nás tentokrát tolik, aby zde mělo svého zástupce každé středisko, ale to nám nepokazilo náladu. Pracovní jednání společné i jednání kmenová byla prokládána úkoly celovíkendové hry.
Ti, kteří dojeli v pátek jako první dostali za úkol sestavit si z dalších přicházejících bratrů a sester rodinu v předem určeném složení. Jako rodina měli v pátek večer:
- provést průzkum veřejného mínění o tom, jak je lidmi vnímán skauting a skauti
- připravit si scénku na dané téma
- přichystat si masky na téma „Zvířátka v zimě“.
Také jsme absolvovali velmi zajímavou a pro praxi užitečnou přednášku o komunikaci a asertivitě z povolaných úst paní docentky Vališové, kterou bychom vydrželi poslouchat celý víkend.Třeba k nám zase někdy zavítá.
Masek na téma „Zvířátka v zimě“ se přítomní zhostili perfektně improvizovanými kostýmy postaviček z filmu „Doba ledová.“
Kromě toho, že jsme dokázali projednat vše co bylo po pracovní stránce třeba, jsme se ještě opravdu dobře bavili a všichni zúčastnění prokázali jeden ze základních předpokladů pro práci s dětmi v oddílech, totiž schopnost si hrát.
Jak dopadl náš průzkum veřejného mínění?
Většina dotázaných ztotožňovala skauty s pionýry, děti by do skautského oddílu nedala, protože se jim nelíbí oddělená výchova chlapců a děvčat, raději dávají přednost čistě sportovním nebo turistickým oddílům.
Mezi dotázanými bylo i několik cizinců, kteří všichni věděli, co skauting je, sami skauty byli a jejich děti také
Nejzajímavější odpovědi „Co se vám vybaví pod pojmem „skaut“
- ešus a tábor v přírodě
- 3 týdny klidu od dětí bez mobilu
- něco jako pionýr, skaut musí umět přežít
- pivní skaut
- široký klobouk
- skauti snad už ani nejsou
- pěší turistika, ale skauting už není to, co býval
- nic nevím ať si dítě dělá co chce, jen když z něj nebude bolševik
- very kind people (milí (zdvořilí) lidé)
- scout is good, we need it and need to support it (skaut je dobrý, potřebujeme ho a je třeba ho podporovat)
Pohádka babičky Orobincovy
Daná slova: ježek, rover, jogurt, borůvky, papír,spálenina, jehličí, konzerva, stan, anděl, lepidlo, kniha, mikroten, vejce, koleje, písmeno
Mlsný ježek
Žil byl jeden ježek, ale nebyl to obyčejný ježek, byl to ježek toužící po dobrodružství a dalekých cestách. Náš ježek si často rád dupal po cestičkách v jehličí do odlehlých končin lesa. Na svých průzkumech byl dokonce až za železniční tratí. Ano, tam, kde rostou ty největší borůvky, které kdy v životě viděl. Prostě takové borůvky jaké nejdeš jen v těch velkých a dobrých jogurtech Jogobela.
Byl krásný letní den a náš ježek si právě dočetl svoji oblíbenou knížku. Cože, vy se divíte, že náš ježek umí číst? Ale co by neuměl, vždyť se to pečlivě učil písmeno po písmenku celé dva roky. Ježkům jde učení pomaleji než nám lidem.
Náš ježek odložil knížku a řekl si: „Dneska si vyrazím na borůvky! Jen na to pomyslel, sbíhaly se mu sliny. Vzal si do kapsičky mikrotenový pytlík a vyrazil. Běžel zamyšleně lesem zrovna kolem domečku bažantice. Oknem zahlédl bažantici jak sedí na vejcích. „No koukám“ řekl si pro sebe, „Bažantovi čekají rodinku, alespoň to tu trochu ožije a přibyde nějaké to štěbetání.“
Náhle ucítil spáleninu. Opatrně vyhlédl na paseku a tam uviděl stát stan a nedaleko doutnajícího ohniště se válel papír a zmačkaná konzerva. „Koukám, že tady tábořila pěkná prasátka“ řekl si a pokračoval dál ve své borůvkové výpravě. Byl nedočkavý, a jak tak přebíhal koleje zaklínila se mu nožička do výhybky a držela tam lépe než kdyby někdo použil lepidlo. Škubal sebou co mu síly stačily, ale na vysvobození to nestačilo. Už si myslel, že je to jeho konec.
Naštěstí ale i ježci mají strážné anděly. I náš ježek měl takového anděla a ten jeho směrem vedl družinu roverů. Jeden z nich si ježka všiml. Opatrně mu vyprostil nožku z výhybky a ani si neuvědomil, že právě splnil svůj dnešní dobrý skutek.