Milé sestry a vážení bratři,
celá naše vlast si v těchto dnech připomíná jubileum 25 let svobody a demokracie. Nebýt 17. listopadu 1989, tak by obnova skautingu v tehdejším Československu byla prakticky nemožná. Jsme proto vděční, že se můžeme stejně dlouhou dobu svobodně a demokraticky věnovat mladším skautským sestrám a bratrům a předávat jim skautské ideály, které jste vy kdysi předali nám.
Chtěli bychom vám všem proto nyní poděkovat, že jste skautskou pochodeň udržovali při životě po celou dobu normalizace a na konci roku 1989 jste nám ji postupně předávali. Bylo to pro nás zavazující.
Jestli se nám podařilo naplnit vaše skautské očekávání, ukáže teprve větší časový odstup. Víme však, že se vše nepodařilo tak, jak jsme si  vy i my před 25 lety představovali, a to z řady důvodů, z nichž některé byly nad naše síly a reálné možnosti. Přesto se však, při pohledu na uplynulých 25 let,  nemusíme červenat, když si vybavíme např. činnost oddílů, střediskových činovníků a lesoškoláků, včetně nezištné podpory oldskautů.
Jsme vděční za to, že jsme se mohli osobně setkat před čtvrtstoletím se skutečnými skautskými osobnostmi, které celý svým životem dokládaly, že se jim skautský slib a zákon staly samozřejmou součástí jejich profesního, rodinného i osobního života.
Řada z nich se pro nás stala životním vzorem a důkazem, že skauting jako způsob života má co říci mladé generaci v každé době.
Děkujeme a je nám líto, že svůj dík už některým z vás nemůžeme vyjádřit osobně. Nezapomínáme.