Setkání vůdců a vůdkyň a nejen jich 6.-7.2.2016

Ocitneme se na Zeměploše, která, putuje vesmírem na krunýři velké želvy A´-Tuin. Na želvině krunýři stojí čtyři sloni, kteří nesou na svých hřbetech plošinu, kterou nazýváme Zeměplochou .. Jak čas plyne, stále se tu něco děje a zrovna nyní jí opět hrozí velké nebezpečí.

Jednoho dne se Smrť ve svém domě zadíval do zrcadla, které ukazovalo co se bude dít v bezprostřední budoucnosti – co bude, pro koho a kdy si má jít a tak…
To co uviděl ho udivilo a trochu i poděsilo, dá-li se v jeho postavení o něčem takovém mluvit. Zavolal si k sobě krysího smrtě, který se právě zabýval tím, aby z obyčejného kola udělal strojek na mazání topinek a už měl úspěch na dosah.. Jen nerad svou práci opustil. Po pohledu do zrcadla pochopil, proč ho Smrť tak naléhavě volal. K Ankh-Morporku se blížilo množství malých šedých tvarů, které vypadaly jako prázdné roucho s kápí.

Byli to auditoři, pozorovatelé vesmírných operací a jejich korektoři. Dohlíželi na to, aby se věci otáčely a kameny padaly. Věřili, že aby mohla věc existovat, musí mít své přesné místo v prostoru a čase. Když se objevilo lidstvo byl to pro ně pořádný šok. Lidstvo se totiž doslova skládalo z věcí, které neměly své místo v prostoru a čase, věcí jako jsou třeba představivost, soucit, naděje, historie nebo víra. Odstraňte je a zbude vám opice, která neustále padá ze stromu. Zkrátka inteligentní život byl podle nich anomálie, a anomálie auditoři nenáviděli.

A co nenávidíme, to se snažíme zničit. V tomto směru nebyli auditoři výjimkou. Jejich plán byl vskutku ďábelský. Rozhodli se sebrat lidem čas! Nebude-li čas plynout,vše se zastaví a život prostě nebude. Jak na takový záměr přišli? Auditoři věděli o jedné dávné události, kterou dnes lidé znali už jen jako pověst s názvem „O skleněných hodinách z Bad-Schüsenu“ a jako pověst ji také brali.
Auditoři si tuto událost však pamatovali dobře a pamatoval si ji i Smrť.

Kdysi dávno jeden mág žijící právě v Bad Schüsenu sbíral čas, který lidé promarnili a zavíral ho do skleněných hodin. Domníval se, že má dostatek důvodů k tomu, aby nevděčné lidi jednou provždy odstranil z historie. Už se mu skoro podařilo uvěznit všechen čas. Jenže pero v hodinách neudělal dostatečně silné a z vyhovujícího materiálu, takže pero prasklo a vše skončilo obrovským výbuchem, který hodiny zničil. A tak čas plynul a lidé žili dále.

Bezprostředně po této události si lidé uvědomili cenu času. Přesně podle moudrosti, která praví, že „něco zlého je pro něco dobrého“ začali lidé čas intenzivně a smysluplně využívat, aby už nikdo nemohl začít shromažďovat promarněný čas. Jak už to ale bývá, čím více času uplynulo od této závažné události, tím méně bylo jejích přímých pamětníků, až se stala jen pohádkou. A mezi lidmi začínala zase pomalu vítězit lenost….

To bylo to, co hodlali auditoři využít pro naplnění svých plánů. Tentokrát ale žádné hodiny! Prostě čas posbírat a v prostoru rozprášit a zničit. Ale před zničením ho museli uložit do nádob ze silného skla a ty někde ukrýt.

Krysí smrtík věděl, co bude následovat dříve než Smrť promluvil. Bude se muset vydat do lidského rozměru a varovat obyvatele Wenova kláštera, kteří byli nazýváni „mniši historie“.
Jejich poslání bylo tajné, ale Smrť věděl, že to budou oni, kteří budou mít velký podíl na záchraně života v Pohádkové říši. Tedy pokud se ji podaří zachránit. Bez váhání se vydal na cestu a Smrť jeho předvídavost velmi ocenil. Každá ruka bude dobrá v boji proti auditorům.

V nejvyšším, nejzelenějším a nejsvěžejším údolí, kde se pěstují meruňky a v potoce pluje i za nejteplejších dnů ledová tříšť je klášter Oh-dong, kde žijí bojující mniši řádu Wen. V jejich údolí je vždy nádherný jarní den a kvetou třešně. Povídá se, že tito mniši mají povinnost dohlížet na to, aby se zítřek odehrál přesně podle plánu mistra Wena, mnicha, který uměl naslouchat tikotu vesmíru

Bylo velmi těžké, ba nemožné pro normálního smrtelníka proniknout za zdi kláštera. Ale u krysího smrtě se nedalo hovořit o smrtelnosti, a tak se záhy objevil v klášterní zahradě k velkému zděšení místních morčat a myší. Nemohli vědět, že tentokrát se nikoho z nich podivná, nezvaná a nevítaná návštěva netýká.

Lu-tze, jeden z předních členů Wenova řádu byl ve své zahradě Pěti překvapení, kde s nesmírnou péčí ošetřoval své hory. Nad ním se vypínala obrovská kamenná socha Věčněžasnoucího Wena, která byla dominantou klášterních zahrad. Hory obvykle bývají koníčkem lidí, o nichž se všeobecně říká, že mají času nazbyt. Lu-tze neměl vůbec žádný čas. Čas, to bylo něco, co měli ostatní lidé. On pozoroval čas podobně jako jiní lidé pozorují oceán. Byl nekonečný a rozkládal se tam někde mimo něj. A právě u něj a jeho hor se objevil krysí smrť. Lu-tzeho pohled na něj nevyvedl ani trochu z míry. Krysí kostra mu pokynula na pozdrav a řekla „Smrť vzkazuje, že se k Zemi blíží auditoři a budou tady co nevidět.“ Zamával kosičkou na rozloučenou a jak rychle se objevil, tak zase zmizel. Taky ani nemusel nic víc říkat. Každý mnich Wenova řádu dobře věděl, že teď nastala chvíle splnit poslání řádu a důkladně zajistit plynutí času.

Mniši měli k dispozici zvláštní nástroje, které na první pohled vypadaly jako dřevěné válce různých velikosti. Říkali jim kunktátory.V těchto válcích dokázali ukládat určité omezené množství času, případně čas dělit na malinké úseky. Zacházet s těmito přístroji mohli jen ti nejlepší z mistrů.

Pověření mniši okamžitě provedli revizi času a zjistili, že již chybí celé jedno století! To bylo vážné. Bylo třeba co nejdříve zjistit, co auditoři s ukradeným časem udělali a přenést ho zpátky dříve než ho auditoři zničí. Zjistit místo, kde auditoři čas ukrývají nebylo pro mnichy Wenova řádu nijak složité, ale získat ho zpátky nebylo snadné. A nikdo, kdo by neuměl kouzlit s časem jako oni by nemohl čas zachránit.

Bylo třeba, aby se mniši vypravili do toho místa s dostatečným počtem kunktátorů. Do jednoho kunktátoru mohli totiž umístit nejvýše jeden rok. A těm, kteří se pro ukradený čas vypraví nesměla chybět tělesná zdatnost, aby se mohli v boji postavit auditorům, kteří si svou kořist budou jistě dobře hlídat.

Všechny kunktátory je třeba ukrýt před auditory do magického kruhu, který musí být chráněn pěti magickými předměty a čtyřmi apokalyptickými mincemi.   Mince mají u sebe čtyři apokalyptičtí jezdci a magické předměty se nalézají v historickém centru Ankh-Morporku. Pokud budou mniši historie úspěšní, auditoři neunesou, že někdo neplánovaně a živelně zmařil jejich systematickou práci a nějaký čas se budou zemi opět vyhýbat.