Bassano Romano, Itálie 2.-9. 8. 201

Naše výprava se skládala ze dvou částí, z moravské a české. Tu moravskou tvořili Merry, José a Beruš ze střediska Tilia Neslovice a Jakuba a Lukáše ze střediska Pangea Šlapanice – tedy jedno auto, které jelo samostatně,

Česká část výpravy se sešla ve čtvrtek 1.8.2014 v 19,00 hod. v klubovně střediska Gatagewa v Praze. Večer před usnutím jsme věnovali doplnění krojů, abychom vzorně reprezentovali nejen sebe, ale i český skauting.

Následující řádky jsou zkrácenými zápisy z “expedičního deníku” druhé části výpravy.

Ráno jsme v sestavě :
Vlk,  Renča, Agáta ze střediska Gatagewa Praha a Skukum ze střediska Lesní moudrost Brno, (posádka modrého Volva),
Panda, Hanka, Olda, Vráťa a Brčál ze střediska Gatagewa Praha (posádka stříbrné Xantie) naložili vše potřebné a vydali se na cestu.

Při průjezdu Rakouskem na nás největší dojem učinily mohutné hřebeny Alp.Itálií jsme projižděli již za tmy a dařilo se nám držet se na takovou vzdálenost, že bylo možné domlouvat se pomocí vysílaček, což se velmi osvědčilo. U mýtné brány u sjezdu z dálnice měla však modrá posádka problém s platební kartou, a tak jsme se nechtěně rozdělili a každý se musel spolehnout na svou navigaci.
Potkali jsme se v cíli, v osadě Bassano Romano, kde jsme bloudili více než 2 hodiny při hledání místa tábora-B.P. Parku. Nakonec jsme objevili správnou cestu i malou značku na zemi a našli značení pro parkování aut. Ospalí jsme zůstali stát na nějaké louce označené jako parkoviště a rozhodli se zchrupnout si v autech. No teda, moc pohodlné to nebylo!

Ráno se Hanka s Vráťou vydali na průzkum a shledali, že jsme se trefili, avšak ještě v půl osmé panoval na tábořišti „noční“ klid a nikde ani noha. Došli tedy zpět k autům a zajeli jsme na místo určení.
Tady už jsme se setkali s July z Wigtonu v Anglii. Přijela již včera, a tak šla s Hankou za organizátory abychom se ohlásili a dozvěděli se, kde máme postavit stany.
Také  se k nám připojila moravská část výpravy, která dojela ještě později v noci než my

Eurocampu se zúčastnilo 2000 skautů a skautek nejen z celé Evropy, ale také zde byli hosté z Mexika, Kanady, Ghany, Konga…
Účastníci byli rozděleni do 5 subcampů pojmenovaných po významných římských rodinách a každý měl svou barvu šátku. Byly to Domitia (pro rovery), Flavia, Julia, Claudia a Flaminia pro skauty a vlčata. Ten posledně jmenovaný byl náš a shodou okolností jsme měli modré šátky.

Když jsme měli postavené stany a skoro zařízený náš minitábor zbývalo spousta času do zahajovacího nástupu, a tak jsme si vyžádali svolení zajet k moři. Pro některé z nás to bylo první setkání s mořem vůbec.
Domorodci nám poradili místo vzdálené cca 40 km s názvem Castello Santa Severa a rada to byla dobrá. Náš pobyt v Itálii jsme tedy zahájili koupáním v moři, které jsme si všichni velmi užili. Dokonce jsme si splnili nějaké činy ze zdatnosti – šlape vodu, předvede různé plavecké styly… Po návratu do tábora jsme se najedli – zatím ze zbytků jídla z domova.

Stravování po celou dobu tábora zajišťovala cateringová firma, a tak jsme fasovali krabičky. Každý den stejnou snídani, studený oběd – rýži nebo těstoviny –  a vlažnou večeři ke které nikdy nechyběla „pasta pomodoro“. Ne že by se to nedalo jíst a nezahnalo to hlad, ale ke konci týdne už platilo skoro u všech heslo „never pasta pomodoro“.

Po jídle jsme si ještě svázali  jídelnu a sprchový kout, a také bránu do našeho malého tábora na kterou jsme zavěsili naši státní vlajku a vlajku Skauta ABS. Připravili jsme se na velký zahajovací nástup se vztyčováním vlajek všech zúčastněných států.

Pro ten účel organizátoři připravili dřevěnou konstrukci v podobě Kolosea. Nikdy jsme neviděli tak velkou vázanou stavbu jako byla tato. Klobouk dolů před „konstruktéry“! Na tom se shodli úplně všichni. Českou vlajku šli vztyčovat Lukáš a Kuba.
Navečeřeli jsme se a vzhledem k minulé probdělé noci a dovádění v moři jsme brzy usnuli.

Další den poprchávalo a my jsme se šli seznamovat s ostatními. Měli jsme od Hanky za úkol zjistit, ze kterých zemí jsou tu skauti. Nebyli jsme sami  kdo dostal takový úkol, a tak tu panoval čilý ruch a všichni byli vlídní a komunikativní.

Odpoledne se pak rozběhl program po skupinách. Každá skupina byla vytvořena ze dvou družin různých národností a procházela celým programem jako tým. My jsme dostali za partnery družinu italských skautů a skautek, a protože každý uměl trochu anglicky neměli jsme se spoluprací nejmenší problém. A co na nás čekalo?

Dopoledne většinou společná aktivita jako výroba dřevěných saní a potom závod vozatajů, další den výroba katapultů a bitva mokrými houbami, a také hry.
Odpoledne jsme se pak účastnili aktivit v různých subcampech – každý den v jednom a aktivity byly většinou čtyři.

Bylo to například prokázání znalosti vazeb, výroba rytmických nástrojů, pletení a drhání, výroba placek, výroba mobilu z kovových podložek, výroba knížky, táborových novin, dřevěné panenky, létající rakety…

Všechno se nám moc líbilo.Účast nám byla potvrzována a pokud jsme absolvovali určitý počet těchto aktivit úspěšně, získali jsme specielní vlaječku.

Ve středu byl výlet do Říma, kde jsme se prošli historickým centrem i malými uličkami kam nepřijde mnoho turistů. Ty byly nejhezčí.

Ve čtvrtek jsme měli jít na výlet do okolí, ale Hanka domluvila, že můžeme jet ještě jednou k moři s tím, že na odpolední program budeme zpět.To bylo bezva! Místo chůze po prašných cestách ve velkém vedru pobyt na pláži!

V pátek byly poslední aktvity v subcampech a římský trh, kde měly jednotlivé asociace prezentovat samy sebe – místo odkud jsou, svou činnost…. A také jsme měli na sobě římské kostýmy a byl čas pro výměnu odznaků a nášivek.

Naše prezentace spočívala v plakátech a fotografiích a několikrát jsme předváděli i tématické „živé obrazy“.  No a pak už jen zabalit, absolvovat závěrečný nástup a naposledy se v Itálii vyspat.

Vstávali jsme v 6 hodin ráno, abychom se vydali na zpáteční cestu v 8,00 hod. ráno. Itálií jsme tentokrát projížděli za dne, a tak jsme mohli vidět pěknou hornatou krajinu. Také jsme si několikrát vyzkoušeli únavnou jízdu v koloně a Rakouskem jsme projeli za tmy. Během obou cest -tam a zpět jsme projeli 64 tunelů, jejich délka byla dohromady 70 km.

Co říci na závěr?
Přesvědčili jsme se, že skauting je skutečně světovým hnutím. Hry a aktvity jsou v zásadě všude podobné a skautské zásady jednotné. Proto si všichni rozuměli i přes jazykovou bariéru a panovala zde příjemná a přátelská atmosféra. Zkrátka byl přítomen skautský duch.

Podařilo se nám udržet a posílit dobrou pověst, kterou  máme. Bylo to fajn a už se těšíme na naši činnost doma až vyzkoušíme třeba nové hry, které jsme se zde naučili.

A dík všem, kteří to úžasné setkání připravili a dotáhli až k úspěšnému konci.