V průběhu posledního únorového víkendu 25. – 27. 2. 2005 proběhlo tradiční setkání roverů a rangers Skauta – českého skautingu ABS v Praze. V klubovně střediska „Gatagéwa“ se sešlo více než třicet účastníků z různých koutů republiky. Zastoupena byla střediska z Tábora, Nové Role, Neslovic, Brna, Zlína a Prahy.
Program víkendu byl motivován příběhem z knihy T. Pratchetta „Zloděj času“. V tomto příběhu bojují obyvatelé úžasné Zeměplochy proti auditorům, bytostem které chtějí zničit lidi tím, že jim ukradnou čas a tím možnost žít. A nejjednodušší pro ně je krást čas promarněný.
Po příjezdu, seznámení s legendou, rozdělení do záchranných týmů a několika seznamovacích hrách se hra rozjela naplno. Auditoři již ukradli celé století a bylo třeba získat ho zpátky!
Sobotu zahájil každý tím, že napsal někomu blízkému telegram o svých pocitech před akcí. Poté týmy dostaly spoustu úkolů a jejich splnění si musely samy naplánovat tak, aby všechno stihly. Vždyť schopnost umět si rozvrhnout čas patří k těm nejvíce potřebným.
Bylo třeba procvičit mozkové buňky při řešení množství hlavolamů a hádanek a vyrobit zásobníky na uložení času. Zamyslet se nad tím, jak se na skauting dívá veřejnost a jak by měla vypadat propagace skautingu na veřejnosti. Samozřejmě, že nejlépe propaguje skauting každý oddíl a každé středisko ve svém okolí konkrétní prací, ale v dnešní době by neškodilo, kdyby se na veřejnosti objevovalo více pozitivních informací o skautingu a skautování.
Každý tým měl tedy za úkol připravit vstup do televizního vysílání s touto tématikou a tento vstup pak skutečně natočit digitální kamerou v klubovně i v jejím okolí. Jednotlivé týmy prokázaly nápaditost co se týká scénářů krátkých klipů nebo reklam, bohužel, ale práce s kamerou není lehká, a tak dost velká část natočeného materiálu nebyla použitelná díky technickým nedostatkům.
Následovala výprava do terénu na místa, kde auditoři ukryli většinu ukradeného času. V zasněženém Krčském lese za slunečného počasí bylo třeba najít ukrytý čas a ani zde nechyběla prověrka vědomostí účastníků z oblasti kultury, znalosti přírody a skautské historie. Její výsledek byl celkem potěšitelný.
Potom zbývalo ještě najít v samém centru Prahy čtyři apokalyptické jezdce – neznámé osoby s černým batohem či kabelkou s přívěskem tygra a požádat je o mince, získat (nekoupit ani neukradnout) magické předměty pro závěrečný ceremoniál zachránění času a získat dárky do tomboly na závěrečnou oslavu.
Týmy si se vším poradily celkem dobře, a tak jsme mohli o osmé hodině večerní zachránit celých 90 let z auditory ukradeného století, nasytit se výborným guláškem a svůj úspěch oslavit maškarním plesem s tombolou. Všichni se bavili skvěle pod vedením Janči a Breberky.
Zatímco se toto odehrávalo, tým obětavých techniků (Králík, Bobr, Pandě) zpracovával dopoledne natočený materiál. Práci dokončil v brzkých ranních hodinách. Třebaže většina natočeného materiálu nebyla v potřebné kvalitě, podařilo se vytvořit krátký dokument s názvem “Jak se žije skautům” , videoklípky “Skautské judo – pořad na vaší straně” a “Scoutboarďáci”.
A tak se v neděli dopoledne mohli všichni podívat jak to vlastně dopadlo. Všechna tato dílka spolu s vybranými fotografiemi ze setkání a některými hlavolamy použitelnými k zpestření oddílového programu si každé středisko odvezlo domů na DVD.
Po napsání telegramů nezbývalo než se rozjet do svých domovů. Důležité je, že všichni odjížděli spokojeni a s přesvědčením, že příště si to rozhodně nedají ujít.
Účastníky letošního setkání byli převážně mladší RS. Ti se kterými jsme tradici setkání zahajovali jsou již dnes v řadách vůdců a vůdkyň oddílů či středisek. Někteří z nich přivezli na setkání své mladší skautské sestry a bratry. Myslím, že to je možné považovat za nejlepší důkaz toho, že jsme zdravým a životaschopným skautským sdružením, které má před sebou dobrou budoucnost.
Z telegramů:
(první věta/odstavec je vždy ze začátku akce, druhá věta/odstavec z jejího ukončení)
„Ahoj, je tu zima, mám hlad. Jinak se mi tu líbí“
„Bylo to fajn, příště zas, o tom žádnej šajn.“
„Bojím se. Nervy k prasknutí, ale paráda. Dnes bitva o čas.
„Žiju! Úplně hotová. Skvělý!! Záchrana 90 let.“
„Ahoj rodino, je tu fajn. Telegram drahý. Ahoj“
„Ahoj rodino, teď je to tu super! Za chvíli přijedu, chystejte na stůl“
„Nazdar vy doma! Tak jsme dojeli a máme za sebou první noc. Cesta byla super. Jeli jsme fakt vymakaným autobusem. Praha je zajímavá. Noc taky ušla, dokonce se mnou nespadlo lehátko. Už se těším na snídani.“
„Ahoj, tak už zase píši z Prahy. Za chvíli odjíždíme, škoda. Bylo to fajn. Normálně jsme chodili po lese v Praze! To bych teda nečekal. Taky jsme se učili základy tanců. Prostě zábava.“
„Ahoj mami, je to tu fajn, přijelo i pár lidí z rádcáku. Seznámila jsem se se spoustou lidí. V noci byla zima, nepřitopili jsme.
„Ahoj mamčo, je škoda, že už pojedeme domů. Doufám, že se uvidíme na DANSu.“
„Ahoj mami! Mám se dobře, je to tady v pohodě, velká legrace, všichni jsou kamarádský…“
„Ahoj mami, klidně bych tu ještě den zůstal, bylo to tu krásné!“
„Je to tady super. Od včerejška hrajem hru „Čas“. Málo spánku“
„Unavená, šťastná, překvapená (mile). Akce byla skvělá.“
„Ahoj mami. Je to tu skvělý. Jsem ospalá. Dnes bude líp. Jsou tu prima lidi, jsem velmi šťastné dítě s kruhama pod očima.“
Je to čím dál lepší. Bolí mne nohy. Včera byla prima hra v lese, natáčeli jsme reklamu o skautech. Sranda. Pozdravuj mou postel.“
„Vstali za šera, sešli se tu bezva lidi, takže už teď je tu hezky“
„Akce byla super. Myslím, že se skvěle povedla, a to jak díky organizátorům, tak i díky všem, co přijeli. Bylo to bezva, únava, zábava i spánek na rozvrzaných lehátkách –jedinečná kombinace. Ale úplně „nej“ byli ti lidé tady.“
Očima účastníků
Na závěr dostala každá skupina za úkol napsat „zápis do kroniky“, tak, že každý napsal postupně 1-2 věty. Nejprve v normálním pořadí od začátku, potom pro změnu od zadu. Všechny jsou dobré a jsou si podobné, takže za všechny ten od týmu s názvem „Třesek“
Od začátku:
Přijel jsem do Prahy a nemohl jsem najít klubovnu. Viděl jsem Hlavní nádraží, žižkovský vysílač a zanechalo to ve mně hluboký dojem z romantické noční Prahy. V klubovně bylo už hodně lidí. Rozdělili jsme se do skupin nejprve podle abecedy, a pak podle čísel na definitivní týmy. Poté jsme dostali za úkol najít v klubovně legendu ve které se psalo něco o ztraceném čase. Celý večer a půlku noci (kdy jsme prostě nemohli usnout) jsme vyráběli zásobníky času – kunktátory – a luštili zajímavé hlavolamy. Také jsme vymýšleli scénář k filmu, který jsme měli další den natočit. Před natáčením jsme měli ještě chvíli na luštění hlavolamů a šifer. Pak jsme se konečně odebrali na natáčení. První část se natáčela ve „studiu“ a dále v pražských ulicích, kde jsme se ptali lidí na jejich názor na skauty. Pak jsme se vrátili zpět do studia, kde byl rozhovor s jednou sboristkou, jedním skautem a s teenagrem. Potom jsme šli do lesa na úkoly. Jeden jsme nenašli. Potom jsem šli do okolí Staromáku hledat jezdce. (pokračování zápisu se nedochovalo……)
Od zadu:
Píšeme deník, uklízeli jsme, vstávali, spali, usínali, myli se, řekli si dobrou noc, říkali co se nám líbilo a nelíbilo při reflexi, tancovali s balónkem, učili se nové tance na maškarním plese, vyráběli masky, jedli guláš, zachraňovali 90 let, vrátili se z Prahy, sbírali předměty a mince, chodili Krčským lesem, natáčeli reklamu a pořad „Jak se žije“, luštili hlavolamy a za ně dostávali měsíce, roky, hodiny i minuty, vymýšleli jsme pokřik, název družiny, četli pět příběhů i legendu, kterou jsme našli v klubovně, hrálůi hry s kartama a přesedáváním, čekali až se všichni sejdou, přišli do klubovny, přijeli do Prahy….
Reklama:
Nebuď „in“, buď „out“ – nebuď skin, buď skaut!