V Beskydech, nedaleko vrcholu Lysé hory, stojí jedno z nejznámějších skautských pamětních míst u nás – mohyla Ivančena. Pro mnohé je to jen hromada kamenů vysoko v horách. Pro skauty, trampy a všechny, kdo znají její příběh, je však mnohem víc. Je znamením věrnosti, odvahy a tiché vzpomínky na ty, kteří za svobodu zaplatili vlastním životem.
Historie Ivančeny se začala psát 6. října 1946, kdy členové 30. oddílu Junáka z Moravské Ostravy, vedení Slávou Moravcem, vystoupili na úpatí Lysé hory a vztyčili zde jednoduchý kříž. Mezi kameny tehdy uložili také zapečetěnou lahvičku s krátkým vzkazem. Pomníček vznikl na památku jejich skautských přátel z odbojové skupiny Odboj slezských junáků.
Tito mladí skauti se v době nacistické okupace zapojili do protinacistického odboje. Na samém konci války, 24. dubna 1945, byli na starém židovském hřbitově v Polském Těšíně popraveni gestapem. Zemřeli v den svátku svatého Jiří, patrona skautů celého světa.
Původní vzkaz u kříže připomínal jména popravených skautů: Vůdce oddílu Vláďa Čermák – Zuzin a roveři Vláďa Pach, Otta Klein, Milan Rotter a Quido Němec.
A končil prostou výzvou: „Přiložte kámen na jejich mohylu.“
Lidé výzvu vyslyšeli. Každý, kdo se do tohoto tehdy málo přístupného místa dostal, přinesl kámen. Z malého pomníčku začala kámen po kameni vyrůstat mohyla. Nebyl to okázalý památník z bronzu a mramoru. Byl to živý památník tvořený rukama těch, kteří nechtěli zapomenout.
Po roce 1948 se situace změnila. Komunistický režim začal skauting potlačovat a Junák byl zakázán. Ivančena však nezmizela. Právě naopak. Z pietního místa věnovaného padlým kamarádům se postupně stávala symbolem skautské nezdolnosti a tichého odporu proti nesvobodě.
Návštěvy mohyly byly sledovány bezpečnostními složkami a výstupy k Ivančeně se v době totality stávaly tichým projevem odvahy. Podle vzpomínek pamětníků byla mohyla po roce 1948 opakovaně poškozována a jednou ji měla Státní bezpečnost dokonce rozmetat výbuchem. Tato událost bývá spojována s rokem 1952, přesné archivní doložení roku však není v dostupných pramenech jednoznačné. I proto je vhodné ji uvádět jako svědectví pamětníků.
Doložené je také vážné poškození mohyly na přelomu let 1994 a 1995, kdy byly z památníku vytrženy pamětní desky a rozmetány po okolí. I po těchto ranách však Ivančena znovu povstala. Kameny se vracely zpět a s nimi i paměť, kterou se nepodařilo umlčet.
K mohyle přicházeli skauti, bývalí skauti, trampové i obyčejní lidé. Někdy veřejně, jindy tiše a nenápadně. Přinášeli kameny, vzpomínali na padlé a dávali tím najevo, že některé hodnoty se nedají zakázat ani vymazat úředním rozhodnutím.
Velkou roli v dalším životě Ivančeny sehráli trampové. Když už skautské oddíly nemohly otevřeně fungovat, právě oni pomáhali udržet památku mohyly živou. V roce 1963 přinesl Gaučo se svými kamarády z osady “Žlutý květ” k mohyle nový kříž, obnovili nápis a převzali nad rostoucím kamenným památníkem ochrannou trampskou ruku.
Každoročně se sem vraceli. Večer se setkávali na potlachu, ráno vystupovali k mohyle, přinášeli kameny a několika prostými slovy připomínali ty, kteří zůstali věrní až do konce. Tehdy se k Ivančeně znovu začali přidávat i junáci.
Ivančena se tak stala místem, kde se potkává skautská a trampská tradice. Není jen památkou na oběti nacismu. Připomíná také všechny, kteří se v dobách nesvobody nenechali zlomit.
Po roce 1948 se skauting stal terčem komunistického režimu. Jedním z nejtragičtějších příkladů pronásledování byla Akce Jizerka z roku 1949, při níž jednotky StB a SNB ozbrojeně zasáhly proti skupině železnobrodských skautů v Jizerských horách. Při zásahu byli zabiti skautský vedoucí Jiří Haba a mladý skaut Tomáš Hübner. Další členové skupiny byli zraněni, zatčeni a později odsouzeni. I tyto události připomínají, jak nebezpečné bylo v době totality zůstat věrný skautským hodnotám.
Proto Ivančena nepřipomíná pouze jednu tragickou událost. Připomíná širší příběh skautské odvahy, služby a věrnosti v časech, kdy svoboda nebyla samozřejmostí.
Poutě k mohyle trvají dodnes. Každý rok v sobotu kolem 24. dubna, v čase svátku svatého Jiří, přicházejí na Ivančenu skauti z celé České republiky. O den později sem tradičně míří trampové. Turisté a další návštěvníci se u mohyly zastavují i během roku, často také na jeho konci.
Od roku 1996 je připomínka slezských junáků spojena také s pietním místem na židovském hřbitově v Polském Těšíně, kde byla umístěna pamětní deska Odboji slezských junáků.
Významnou změnou prošla Ivančena v roce 2016, kdy došlo k rozsáhlé rekonstrukci celého místa. Původní mohyla zabírala před úpravou přibližně 40 metrů čtverečních a její objem dosahoval asi 195 metrů krychlových. Sahala až do výšky čtyř metrů. Rekonstrukce pomohla místo lépe zabezpečit a zachovat jeho důstojnost pro další generace návštěvníků.
Ivančena tak dál roste. Nejen kameny, které na ni lidé přinášejí, ale i příběhy, které se k ní vážou. Každý kámen je malým znamením, že paměť nezmizela. Že odvaha má smysl. A že skautský slib není jen slovo vyslovené při slavnostním ohni, ale závazek, který může člověka provázet i v nejtěžších dobách. -tt-