Účast: Kryštof, Lukáš, Jirka, Rubi, Math, Matěj, Domča, Iggy, Ká, Sir, Čál, Mip, Henry, Rychlonožka, Sherlock, Ugan, Wiki, Matty, Suri, Šibal, Holič, Ralf, Taz, Ovsik, Imaya (Slunečnice), Tom.
Sraz na výpravu byl tradičně ve vestibulu hlavního nádraží ČD, kam dorazili Stopaři z Brna a vlakem také Stopaři z Adamova. Účast byla hojná, na akci se dostavil i bratr Ovsik se sestrou Imayou ze Slunečnic. Venku pršelo, tak jsme rychle přešli do vlaku na 5. nástupišti.
Jelikož byl náš vlak přímý, bez přestupu jsme dorazili do Moravského Krumlova. Tady naštěstí už nepršelo a protrhaná modrá obloha slibovala hezké počasí, což se během dne skutečně potvrdilo. Na nádraží jsme se po prázdninách přivítali v kroužku, představili si nováčky a vyrazili podél silnice ke kapli sv. Floriána, která majestátně ční na slepencové skále nad Moravským Krumlovem. Touto trasou jsme už řadu let nešli, proto to byla pro většinu mladších bratrů novinka. Po rozhledu do krajiny jsme sestoupili do města a prošli až do zámeckého parku krumlovského zámku.
V parku jsme si řekli o vzácnosti expozice v zámku, a sice o Slovanské epopeji – sbírce obrovských malířských pláten z tvorby Alfonse Muchy. Na této zastávce jsme si ale především připomněli 150. narozeniny bratra zakladatele Antonína Benjamina Svojsíka, současníka Alfonse Muchy. Napřed jsme posbírali jednotlivé dílky a složili z nich tři fotografie bratra Svojsíka. Pak jsme si ho zasadili do našich dějin a připomněli jsme si vznik skautingu u nás, o který se významně zasloužil.
Další cesta vedla tunelem pod zámeckým parkem do údolí říčky Rokytné. Z údolí jsme pak vystoupili do obce Rokytná, kde jsme tradičně navštívili místní dětské hřiště. Zde proběhla obědová pauza a tradiční překážková dráha jednotlivců.
Pak jsme se opět vrátili do údolí říčky Rokytné a pokračovali podél ní k lanové lávce. Nutno říci, že tak málo vody v Rokytné jsem ještě neviděl – pokud by někdo z lávky skočil dolů, moc by se nenamočil, zato by se mohl potlouci o suché kamení na „dně“ říčky…! Od lávky jsme pokračovali na místo tradičního poradního ohně Stopařů.
A tady nastala druhá změna oproti předchozím letům – místo kolem poradního ohně se špekáčky jsme usedli do kruhu kolem zapíchnuté skautské hole se skautským kloboukem navrchu. Stále totiž platí zákaz rozdělávání ohňů kvůli velkému suchu…
I tak zde proběhl program poradního ohně – napřed zástupce vůdce oddílu, bratr Taz, uvedl změny ve vedení oddílu, dojednané na oddílovém sněmu. Pak proběhl slavnostní přechod starších vlčat do skautských družin Netopýrů a Medvědů a nakonec jsme se domluvili na termínech schůzek.
Po uklizení klád, na kterých jsme předtím seděli, jsme se vydali do obce Budkovice a navštívili místní zajímavost – plastický zvěrokruh sestavený ze soch ze dřeva, kovu a kamene. Tady též obvykle leží pod stromy plno jablek, letos jsme však pro sucho na žádná jablka nenarazili… Pak jsme už přešli na autobusovou zastávku v obci.
Občas se to stane. Autobusy mají zpoždění, a tak nám ujel navazující vlak z Ivančic do Brna. Nu což, zavolali jsme rodičům či jsme jim poslali SMS a šli jsme hrát honičku. A opět se prokázalo, že všechno špatné je k něčemu dobré – další spoj byl přímý, bez přestupů, až do Brna. Po rozchodu v Brně pak Stopařům z Adamova jel vlak, na který navazoval autobus místní MHD.
Zapsal Tom
